mám spojený s pálením velkých ohňů. Co se pamatuji, chodili jsme do místního již nepoužívaného písáku, kam se z celé obce sváželi větve a poslední dubnovou noc se zapálili. Jako malým nám rodiče zapálili staré ometené březové koště a my s ním běhali po okolí a po příjezdové cestě. Starší děti házely do ohně prázdné obaly od různých sprejů a všichni se lekali malých výbuchů. V písáku se původně těžil kopaný písek a byl bez vody, chodili jsme si tam hrát i v průběhu roku. Později si z něho někteří udělali skládku starého harampádí. Jak to tam vypadá dnes, netuším, dlouho jsem tam nebyla, ale z cesty je vidět, že okolí je zarostlé vysokými smrky.
Když jsem se vdala a přestěhovala k manželovi, sváželo se klestí z okolních vsí na velkou haldu na břeh blízké říčky a posledního dubna se za asistence místních dobrovolných hasičů hromada zapálila. Na vrchu hromady byla umístěna velká loutka čarodějnice ze slámy a nepotřebného oblečení. Lidé z okolí (místní to rozhodně nebyli) si z hromady začali dělat skládku a přidávali staré pneumatiky, nábytek (jednou tam byla i komoda i se složeným a vyžehlených prádlem či skříňka i s kompoty) nebo další odpad včetně plastů. O pálení se začali zajímat ekologicky založení občané v okolí a od tradice se upustilo. Nyní se pro děti pořádá na místním hřišti táborák, ale slaměná čarodějnice na něm nechybí:-). Akce je spojená i s programem - třeba se vyhlašuje nejhezčí maska čarodějnice. Děti mohou soutěžit o drobné ceny. Pro účastníky je připraveno občerstvení, včetně opékaní buřtů. Letošní "pálení čarodějnic" doplnil i malý ohňostroj.
A jaké jsou vaše vzpomínky? Budu ráda, když se podělíte i o to, jak u vás probíhá poslední dubnová noc v současnosti.
Děkuji všem za Vaše komentáře u předchozích příspěvků, pomáháte mi oživit si další a další vzpomínky:-)